REPORT - Beskydy na kole
Beskyde, Beskyde
Tak jak bylo slíbeno, i já jsem se konečně dokopal k tomu, abych zasedl za počítač a nacvakal pár řádků o čtyřdenním pobytu v Beskydech. Nejsem z lidí, kteří svoji dovolenou rádi tráví v klidu rozvalení někde u vody a pokud možno nedělají vůbec nic. Tím pádem jsme se s bikerama Danem a Standou rozhodli zamluvit tři místa na chatě Kmínek nad Makovem, který se nachází kousek za hranicemi se Slovenskem.
 |
Ubytování v horské chatě za pár euro na noc bylo na doporučení Dana, který na stejném místě měl základnu už v předešlém roce, nebylo tedy co řešit, spaní se zamluvilo po telefonu bez většího rozmýšlení. Do Makova jsme dorazili kolem deváté ráno, další půl hodinu nám zabralo hrabání se s Octavií k chatě. Majitel nás upozorňoval, že cesta je dost rozbitá, ale vyjet se dá i s klasickým kombíkem. Chata Kmínek je posazená pěkně mezi dva kopce, náleží k ní bazén, vlastní vlek se sjezdovkou, krásný altánek s velkým grilem a množství posezení a houpaček. Vzhledem k lidové ceně 9 euro za osobu na noc a skvělému jídlu taktéž za pár korun a výbornému pivu Zlatý Bažant dávám za ubytování pět z pěti bodů. Majitel je navíc velice vstřícným a ochotným hostitelem, který se o svoji chatu stará od rána do noci a rád s Vámi i zabředne do konverzace.
 |
 |
 |
 |
Den první - bikepark Kyčerka
Zavazadla jsme naházeli na pokoj, něco málo snědli a rozhodli se jet co nejdříve vyzkoušet místní terén. Dan upozorňoval, že Beskydy jsou dost slušná liga na horské kolo a máme počítat vzhledem k suchu s dost kamenitým a prašným podkladem. Prudké kopce nahoru a hned dolů asi ani nemusím zmiňovat.
První vyjížďka směřovala do bikeparku Kyčerka, který se nachází asi 20 kilometrů od Kmínku. Jet se tam dá buď po silnici (ale kdo by o to stál), nebo pěkně terénem kolem chaty Bumbálka. Výhodou bylo, že hned první kopec od chaty Vám pěkně zahřál nohy, takže když po pár desítkách metrů přišel první sjezdík po kamenech a kořenech, tělo už pracovalo na 100%. Nutno dodat, že soustředění bylo namístě, jelikož se ukázalo, že dříve vodou vymleté cesty byly skutečně proschlé a trčelo z nich hodně ostrých kamenů. Projeli jsme kolem Bumbálky a zhodnotili jsme, že to vezmeme pěkně přes vyhlídku, abychom měli víc nastoupaných metrů. Zde se projevilo další kouzlo hor. To spočívalo v rychlém vystřídání povrchu, kdy z prašné cesty vjedete najednou na rozmáčenou, protože potůčku se chtělo téct právě tudy.
Na Kyčerku jsme nakonec přes pár dalších sjezdů a stoupáků dorazili, nicméně záměr sjet si párkrát tamní tratě byl zhacen tím, že byl vypnutý vlek. Bylo už po hlavní bikerské sezóně. Nahoru na start jsme tak museli pěkně vyšlapat, což by samo o sobě nevadilo, jelikož stoupací cesta je pěkně rovná po makadamu, dá se tam tedy lehce chytit tempo. Přece jen se ale jedná o slušný kopec a jet ho několikrát by znamenalo se zbytečně vyšťavit před zpáteční cestou na chatu a hlavně před hlavní jízdou, která byla následující den. Sjeli jsme si tedy jen modrou lajnu, na které bylo pár zábavných skoků a lávek přičemž většího sjezdování jsme se rozhodli si užít ob den v bikeparku na Bílé. Cestu domů jsme vzali už z části po asfaltu, abychom stihli roztopit gril u chaty. Výsledek prvního dne byl 42,6 km a 1428 metrů stoupání.
 |
 |
 |
Den druhý - Lysá hora
Druhý den přišla na řadu Lysá hora. Cesta naplánovaná samozřejmě terénem, přes několik kopců. Libůstka v podobě výšlapu na Lysou a k tomu nádherné počasí. Den jak z pohádky. Vyjížďka začala sice malou komplikací, když Standa prorazil plášť a všude začalo téct mléko, vše ale spravila duše a záplata zevnitř pláště. Ještě že byl poblíž člověk z Veloservis Pešek a syn. Pokračovalo se dál krásnou přírodou Beskyd. Teplota se mezitím vyšplhala k 27°C a slunko svítilo o sto šest. Další komplikaci schytal opět Standa, když se mu záhadným způsobem rozpojila spojka řetězu ve sjezdu a řetěz se mu následně namotal na nohu. Výsledkem bylo super tetování a pár nadávek. Po nasazení náhradní spojky a česnečce v nedaleké hospůdce jsme opět pokračovali. Na Lysou horu se můžete vydat buď po silnici, nebo to vzít napříč po červené turistické po kamenech a v dost slušném stoupání. Dan se vydal po asfaltu a popřál nám se Standou hodně sil na červené, což jsem nejdřív přivítal s úsměvem, který mě ale brzy přešel.
V první části přišlo stoupání místy kolem 25%, vše opět na prachu a kamení. Bylo potřeba hodně sil, abych neslezl z kola, ale nakonec jsem se dostal k prvnímu křížení s asfaltkou, kde jsem se rozhodl zkusit další pasáž. Na té jsem narazil na skvělou skupinku pěších turistů, kteří mě hlasitým povzbuzováním hnali kupředu a to mi pomohlo k rozhodnutí, že to po červené prostě musím dát celé. Kousek za studánkou, která byla zhruba v půlce stoupání se rozhodl i Standa pokračovat po asfaltu. Nahoru po červené jsem se přesvědčil o tom, že hlavní je silná vůle. Nohy byly kyselé a bolest jimi projížděla bez přestání, pláště prohrabovaly, ale i tak jsem z kola neslezl a celý kopec zdolal pěkně v sedle. Velkou zásluhu na tom mělo velké množství turistů, kteří místo zlobení se, že musí uhýbat, vždy hlasitě povzbuzovali a místy i tleskali. Atmosféra byla jako na závodech, zkrátka paráda.
 |
 |
 |
Nahoře na Lysé jsme moc neotáleli, jelikož lidí tak bylo neskutečné množství, vyhledali jsme proto začátek žluté turistické vedoucí dolů a vydali jsme se vstříc sjezdu, o kterém mnozí říkají, že je nejezditelný. Pravda, jednou jsem si vystoupil přes řídítka, když mi zapadlo přední kolo mezi kameny díky mé nepozornosti. Tu jsem v tu chvíli přičetl vysílení po stoupání a dál jsem proto pokračoval o něco pomaleji, ale s rozvahou. Přece jen zranit se při tak nádherném dnu nemělo cenu. Dole po žluté byl první Standa, který byl hnán touhou vymazat z hlavy dva defekty, které měl po cestě. Následoval sjezd k vodní nádrži Šance, kterou jsme objeli po silnici. Z té jsme odbočili a přes další kopec jsme přijeli ke Starým Hamrům, ze kterých už vedla cyklostezka až do Bílé, kde byl náš cíl pro následující den - bikepark sjezdového charakteru, kde jsme si s Danem chtěli půjčit sjezďáka od Knolly. Bílá je od chaty Kmínek cca deset kilometrů přes zhruba tři kopce. Ty jsme jeli už hodně na klid. Celkem jsem ten den najeli 64,5 km a nastoupali jsme 2651 metrů. Průměrná rychlost tak tak přelezla 12 km/h.
 |
 |
 |
Den třetí - bikepark Bílá
Třetí den - bikepark Bílá a sjezďák Knolly Podium. Na Bílou se jelo nádherně - cca deset kilometrů převážně z kopce. Na místě jsme byli rozhodnutí s Danem si napůl půjčit čistokrevný sjezďák od Knolly - 215mm zdvihu, dvoukorunková vidlice Rock Shox Boxxer, 203mm kotouče a brzdy Shimano SLX. První dvě hodiny jezdil Dan, já jsem mezitím se Standou jezdil pěkně stoupavou cestou nahoru a po zeleném „lehčím” trailu dolů. Dan bral sjezďáka vlekem. Bikepark Bílá pořádá nejedny závody ve sjezdech, což samo o sobě dokládá, že rodina s dětmi se tu moc nepovozí. Traily jsou hodně rozbité, jsou do nich zakomponované skoky a lávky, které jdou vždy objet, ani tak rozhodně ale nečekejte žádné klidné svezení. Kořenů a kamenů je zde víc než dost a do zatáček je třeba hodně dobržďovat. Můj SingleBe pevňák po třech jízdách usoudil, že je třeba se zklidnit a tak povolil zadní plášť, respektive se mi podařilo poodtrhnout jeden knob z běhounu a bylo nutné nasadit duši a plášť podlepit. Dole jsem se pak rozhodl odpočinout si a počkat, až se Dan vyřádí a předá mi sjezďáka.
Toho jsem vzal nahoru také vlekem, jelikož představa, že potáhnu do kopce toto dlouhé a houpavé monstrum mi nebyla moc po vůli. Na sjezďáku jsem neseděl od doby co jsem prodal své Norco, byl jsem tedy hodně zvědavý, jak to pojede. První jízdu jsem vzal ještě po zelené, abych si kolo osahal, druhou a další jízdy už jsem bral po kratší, ale o to ostřejší modré. Musí se nechat, že Knolly pracovalo bezvadně. Nebýt hladšího pláště vepředu (který správce nasadil jen jako „z nouze ctnost”), který místy odmítal držet, bylo by vše na 120%. I tak ale bike seděl, zatáčky projížděl přesně tak, jak jsem ho navedl a ani skoky na sebe nenechaly dlouho čekat. Z lávek lítal pěkných pár metrů, přes dvojáky přelítával i bez většího tahání. Super změna. Po necelých dvou hodinách jsem měl ruce v křečích a tak jsem kolo vrátil. Deset kilometrů zpět na chatu a poslední noc byla před námi.
 |
 |
 |
 |
Den čtvrtý - rozloučení s Makovem
Čtvrtý den jsme na kolo měli jen dopoledne, rozhodli jsme se proto pro cca dvacet kilometrů kolem Makova. Dolů jsme sjeli částečně po šotolině, částečně lesních cestách, následoval stoupák za Makov po asfaltce. Pak jako by jsme vjeli do jiného kraje. Místo kamenů a prachu najednou všude kolem nás podmáčené jehličí a kořeny, vše nádherně zakomponované do prudkých stoupání. Sjezdy byly cestou, která byla zároveň potůčkem. Z Makova směrem k chatě jsme to vzali po červené, kde jsme natrefili na super lesní cestu se stoupáním kolem 34%. Parádní zakončení prodlouženého víkendu. Celkem měla dopolední trasa 27,2 km a 1171 výškových metrů.
 |
 |
 |
 |
Sečteno a podtrženo, za čtyři dny 171,6 kilometrů a 6521 výškových metrů. Průměrná rychlost ani jednou nepřelezla 15 km/h. Ideální horská kola. Všem, kteří se do Beskyd chystají můžu chatu Kmínek jen doporučit, stejně tak místní terén. Prakticky kamkoliv se vydáte, tam najdete parádní výjezdy a sjezdy. Jen doporučuji vzít náhradní pláště a brzdové destičky.
Já rozhodně budu v příštím roce chtít do Beskyd znovu, pokud možno na více dní, protože tras, které bych rád projel tu je ještě nespočet.