Zimní trénink s Veloservis Pešek

Nový rok je tu a s ním i Veloservis Pešek a syn, který během vánoc měl své brány zavřené. Pro nás, členy týmu, to byl vítaný odpočinek, který jsme každý trávil po svém. Vzhledem k počasí, které po většinu času připomínalo spíše chladnější jaro, jsme s naším závodníkem Mírou Kadlecem, venovali hodně času tréninku na kolech na sezónu 2016. Několik tréninků jsme odjeli každý po svém, ale pár taky spolu, jelikož jak známo, víc lidí znamená víc zábavy. A také hecování.

Pro tentokrát se tímto nepodělíme o dojem z nového typu kola nebo nějaké té libové lokality pro ježdění, ale spíše přiblížíme to, jak náš tým trénuje, kde a také na čem. Prvního ledna nám krásně napadl nějaký ten centimetr sněhu a přituhlo, proto jsme se domluvili, že půjdeme zimě naproti a vyrazíme na společný trénink. Termín byla neděle třetího. Pravda, když jsem ráno vstal a podíval se na kameru hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na internetu, měl jsem chuť zalézt zpět pod peřinu. Teplota byla někde u minus šesti stupňů, kamera ČHMÚ v Ústí nad Orlicí, jehož směrem jsem vyrážel, ukazovala pak minus 7,8°C, což nebylo opravdu nic moc, ale také to nebyl důvod rušit dohodnutý trénink. Do tašky jsem přihodil další teplé spodní triko, naložil kolo a věci do auta a vyrazil jsem směr Kostelec nad Orlicí.

K Mírovi jsem dorazil s předstihem. Čas navíc jsem využil k navlečení zbylých vrstev oblečení (pro přiblížení - tři spodní trika, teplý zimní dres a zimní bunda, dvoje rukavice, teplé návleky na kolena, spodky, neprofoukavé zimní kalhoty, dvoje ponožky a teplé neoprénové návleky na tretry, dvě teplé čepice a tubus). Mezitím se na mě Míra křenil přes branku a ujišťoval mě, že se nemusím bát o vítr, že se schováme do lesa, kde bude o něco tepleji. V tomto bodě jsem se poněkud zarazil zejména kvůli tomu, na jakých kolech trénujeme.

Rádi tato kola, jako mnozí jiní, nazýváme "bahňáky". Jedná se totiž o kola, která nám při horších podmínkách nahrazují naše „jedničky”, jejichž provoz je finančně náročnější (řetězy, pláště apod.). Naše "bahňáky" jsou něco jako fitness kola na horských rámech. Míra jezdí na 26" kolech, já na 27,5". Oba používáme karbonové pevné vidlice a také karbonová řídítka, představce, sedlovky a sedla, ani ne tak kvůli váze, ale zejména kvůli většímu komfortu, který tento materiál na pevném kole poskytuje. Specifické jsou zde také pláště Schwalbe Marathon, které jsou sice v rozměru ještě horských kol (26x1,75, respektive 27,5x1,6 palce), ale mají hladký vzorek a silnou neprůraznou vrstvu pro dlouhou životnost. Míra má na nich najeto v současné době kolem 20000 kilometrů!!. Posledním nepostradatelným prvkem "bahňáku" jsou blatníky. Ne ale jen tak nějaké sportovní plácačky, ale poctivé dlouhé blatníky se vzpěrami, které nejen pomáhají šetřit komponenty proti soli a blátu, ale také umožňují jízdu opravdu za jakéhokoliv počasí bez toho, aby byl jezdec celý zaházený. Při představě jízdy po rozbitých lesních cestách, které jsou v současnosti rozježděné od lesníků, jsem byl hodně zvědavý, kam dojedeme. Nicméně ještě asi nikdy jsem z vyjížďky s Mírou nebyl zklamaný, takže jsme nasedli a jeli. Trénink v mínusech to rozhodně nebyl první. Mezi svátky jsme byli na tréninku, který byl sice „jen” v minus jednom stupni a bez sněhu, ale z původně zamýšleného tří až čtyř hodinového tréninku se vyklubalo téměř šest hodin, 136 kilometrů a cca 2800 výškových metrů (Kostelec - Luisino údolí - Velká Deštná - Orlické Záhoří - Pěticestí - Komáří vrch - Říčky - Zdobnice - Rokytnice - Rychnov - Kostelec). Naše nedělní cesta vedla z Kostelce po asfaltu směrem na Čermnou nad Orlicí, před níž se zahnulo do lesa směrem na Svídnici, Chleny, a dále kolem rozhledny Vrbice na Proruby, Polom a Sopotnici. Zdejší cesty byly ještě vcelku pohodlně

průjezdné i pro pevné vidlice, místy to jen klouzalo na skrytých kalužích a po zavátých kořenech, ale zkusili jsme si i sjezd do Sopotnice po žluté trase a zmrzlé vodě, kterou střídalo bahno. Jedna noha vycvaknutá z pedálu to ale pojistila proti pádu a pokračovalo se dál. Kde to šlo, tam to Míra nabral do kopce, aby nebyla zima. Nejtěžší bylo na kopcích asi to, že jsme si pořádně nemohli stoupnout do pedálů, ale museli jsme držet přisedlá zadní kola, aby hladké pláště neprokluzovaly. Vezmu-li v potaz, že můj "bahňák" má jen devět převodů, nohy skutečně byly stále v teple.

Za Sopotnicí jsme lesem pokračovali na Českou Rybnou a následně na Helvíkovice, před kterými jsme uhnuli směrem na Dlouhoňovice. Právě v Dlouhoňovicích začal opravdový trénink. Kdo to zde zná, jistě ví, že na místní sjezdovce se jezdí závody (nahoru, jak jinak :)), které Míra, jak velice rád poznamenal, několikrát vyhrál, ale také, že nad touto sjezdovkou po žluté trase vede krásná cesta plná kořenů a překážek. Bikeři ocení zejména sekci kolem vyhlídky na hřeben Kozinec - zdejší singletrack je dosti členitý a technicky docela náročný i v létě na klasickém MTB kole, natož pak na sněžném podkladu, s pevnou vidlicí a hladkými plášti. Tvoří ho vlny, které v kombinaci s kořeny tvoří schody a zároveň nalevo i napravo je sráz dolů, takže si jezdec musí pečlivě vybírat, kudy pojede. Většina se projet naštěstí dala, sice se zataženou brzdou (a občas i pozadím), ale v těchto podmínkách nejde o co nejrychlejší průjezd, ale o technický požitek.

Za Dlouhoňovicemi jsme se ještě svezli na Žampach, kde jsme přemýšleli, zda to vzít přes dva kopce směrem na Ústí nad Orlicí. Nakonec jsme usoudili, že další dvě hodiny v této zimě by byly skutečně moc a tak jsme najeli na silnici a přes Potštejn a Doudleby nad Orlicí jsme dojeli zpět do Kostelce v patřičně silničním tempu.

V Kostelci jsem byl upřímně docela rád, když jsem ze sebe shodil studené svršky, navlékl jsem se do suchého oblečení, pustil topení v autě naplno a vyrazil jsem zpět do Hradce Králové. Shodli jsme se s Mírou každopádně na tom, že se jednalo o další „trénink pro silné hlavy” a i výsledných 64,5km s převýšením 1156 metrů byl, vzhledem k podmínkám, velice slušný výkon. Průměrná rychlost byla necelých 18km/h, což ukazuje krásně na to, jaký byl podklad.

Závěrem nezbývá než doporučit každému, kdo si libuje v náročných podmínkách, zkusit si obdobnou vyjížďku dřív, než nám tato "aprílová" zima odejde. Samozřejmě není problém se kdykoliv přidat i k nám. :)